Česko-čínská společnost
Pecet

Česko-čínská společnost

Občanské sdružení pro poznávání kultury Číny s tradicí od roku 1936



Zajímavé texty

 

V této části webové stránky zveřejňujeme rozsáhlejší texty vlastní nebo převzaté z tištěných či jiných medií.

 

 


Zpráva o činnosti olomoucké pobočky ČČS
za rok 2016
Činnost olomoucké pobočky ve spolupráci s Katedrou asijských studií Filozofické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci se v loňském roce z velké části zaměřila na šíření povědomí o čínské literatuře a jejích překladech do češtiny.
Na podzim roku 2015 byl vyhlášen 12. ročník Soutěže v překladu z čínštiny, jehož uzávěrka byla 31. října 2016. Koncem loňského roku neměla porota vůbec lehké rozhodování. O první tři místa bojoval rekordní počet přihlášených překladů - celkem 26! Jsme velmi rádi, že zájem o účast v soutěži roste a že si studenti mohou vyzkoušet své jazykové dovednosti v překladu z čínštiny. Potěšující zprávou také je, že se soutěže zúčastnili zástupci všech tří vysokých škol, kde se dnes sinologie vyučuje, tj. Univerzita Karlova v Praze, Masarykova univerzita v Brně a Univerzita Palackého v Olomouci. Poděkování patří všem nadšeným pedagogům, kteří se mladým talentům věnují a motivují je k uměleckému překladu. Díky podpoře předsednictva Česko-čínské společnosti bude v brzké době vyhlášen 13. ročník soutěže s uzávěrkou 31. srpna 2018. Vyzýváme tímto všechny začínající překladatele, aby se do soutěže zapojili.
V září jsme v Olomouci přivítali taiwanského básníka a malíře pana Lo Ch'inga. Několik desítek posluchačů si nenechalo ujít jeho přednášku Five angels of looking at a floating boat--- reflection on poetry and painting a autorské čtení z jeho sbírky Báseň je kočka. Zde patří dík nakladatelství Mi:Lu Publishing, jmenovitě překladatelce Pavlíně Krámské a Tomáši Řízkovi za zprostředkování této vzácné návštěvy u nás.
O dva týdny později jsme v Olomouci díky podpoře nakladatelství Verzone a projektu Čínská literatura, za nímž stojí překladatelka a absolventka naší fakulty Zuzana Li, mohli přivítat čínského spisovatele Yu Hua余华. Setkání s čínským spisovatelem s podtitulem Yu Hua v deseti slovech se konalo 4. října 2016 za účasti několika desítek posluchačů. Moderování se ujala Kamila Hladíková. Pro mnoho studentů bylo setkání a diskuze s autorem životním zážitkem. Většina si na památku odnesla jeho nejnovější překlad románu Den sedmý s autorovým autogramem.
Na konci listopadu se uskutečnila beseda Zuzany Li na téma, jak funguje knižní trh a literární cenzura v Číně. I tento večer s názvem Jedovaté býlí: Knižní trh a cenzura v Číně si našel své posluchače a do prostor Knihovny Univerzity Palackého, kde se přednáška konala, přišlo několik desítek zájemců.
Bohužel se v posledních letech potýkáme s nezájmem mladší generace o aktivní a dobrovolnou činnost v pobočce. Doufáme, že se brzy najdou další dobrovolníci (nejen) z řad studentstva a katedra znovu ožije aktivitami olomoucké pobočky ČČS.
Rádi bychom všechny pozvali ke sledování facebookových a webových stránek Česko-čínské společnosti, pobočky Olomouc, kde se dozvíte všechny informace o plánovaných akcích (https://www.facebook.com/ccsolomouc).
Přejeme všem úspěšný rok ohnivého Kohouta 2017!
V Olomouci, 16. února 2017
Jarmila Fiurášková
ccs.olomouc@gmail.com
Česko-čínská

 

ZPRÁVA KLUBU ekonomické spolupráce ČR – ČLR o činnosti za období leden 2016 – 2017 – pro výroční schůzi Česko-čínské společnosti 18.2.2017

 

Vážení přátelé,

loňský rok byl v česko-čínských vztazích zcela mimořádný.

Po gradaci cest nejvyšších českých politických činitelů do ČLR a recipročních návštěvách vládních činitelů ČLR v ČR, tyto kontakty vyvrcholily návštěvou prezidenta ČLR Si Tin-pchinga v ČR.

 

Tato událost zejména v ekonomické oblasti již během návštěvy akcelerovala vzájemné vztahy a současně založila bázi pro jejich další urychlování v blízké budoucnosti.

Česko-čínské vztahy pokračovaly na nejvyšší úrovni rovněž po vládní linii, což dokazuje účast předsedy vlády B.Sobotky na Setkání předsedů vlád ČLR-SVEZ začátkem listopadu v Lotyšsku a v polovině listopadu na Čínském investičním fóru v Praze.

 

Velvyslanectví ČLR požádalo náš KLUB o zapojení do organizační přípravy návštěvy prezidenta ČLR Xi Jinpinga ve třech směrech, a to:

  • zapůjčením fotoalb s dobovými fotografiemi pro výstavu fotografií v prostorách Hradu,

  • dále asistencí stálému dopisovateli Žen min ž pao z Bruselu p. Dr.REN Yuan se strany předsedy KLUBU v průběhu jeho pobytu v Praze, a poskytnutím mu interview, hodnotící česko-čínské vztahy a aktivity KES. Článek byl uveřejněn v Pekingu v předvečer návštěvy prezidenta ČLR v ČR.

  • návrhem ZÚ ČLR k účastí předsedy KLUBU L. Šárala, dalších dvou členů KLUBU B.Čudy a Vl.Dřínka, z titulu bývalého velvyslance, resp.bývalého charge d´fair v ČLR, na večeři, uspořádané prezidentem ČR na počest čínského prezidenta.

  • Ta se však nezdvořilým nerespektováním návrhu ZÚ se strany zprofanovaného protokolu Hradu, nerealizovala.

 

Vážení přátelé,

již tradičně KLUB zahajuje svoji činnost v novém roce:

  • pozváním pani velvyslankyně a jejích spolupracovníků na „Přátelské setkání“ k ČNR.

  • členové KLUBU se též zúčastnili akcí k NČR, organizovaných ZÚ ČLR a SHČČK

Tak tomu bylo jak v minulém, tak v tomto roce KOHOUTA

 

Vlastní činnost výboru se v minulém roce zaměřila na:

 

I – v obchodně - ekonomické oblasti:

1.zprostředkování účasti našich členů – podnikatelů na setkání s čínskými podnikateli,

2.organizování odborných seminářů,

3.účastí na odborných seminářích, organizovaných českými organizacemi, jako SP ČR, HK ČR, Institut Hedvábná stezka, Č-č.obch. centrum a čínskými podnikatel. organizacemi v ČR

II - zprostředkování účasti našich členů na kulturních akcích, zajišťovaných ZÚ ČLR.

 

I. Z posledních obchodně-ekonomických akcí se jednalo o:

- pozvánku firmy GOVIN na B2B setkání firem z provincie Liaoning, za účasti více-guvernéra této provincie, konané 18.října 2016

- Předseda se zúčastnil na pozvání prezidenta založení Čínsko-evropské konfederace průmyslu a obchodu v ČR v Praze.

 

Na příštích seminářích se bude KLUB ve spolupráci s referenty ze ZÚ ČLR zabývat problematikou

  • zasedání ČLR + 16SVE v Lotyšsku

  • Čínského investičního fóra, konaného v Praze ve dnech 15.-17.listopadu m.r

  • a plenárního zasedání ÚV KSČíny.

 

II. V  kulturní oblasti

-Účast na zajímavé výstavě fotografií s čínskou tématikou, zorganizované za asistence člena KLUBU Ing.Bejkovského na VŠE v únoru m.r.

-Výbor spolupracoval na požádání Asociace krajů při zajišťování kontaktů na čsl.odborníky, které chtělo vedení Statku Česko/slovensko-čínského přátelství pozvat na oslavy 60.výročí založení tehdejší Lidové komuny Československo-čínského přátelství.

Z řad členů KLUBU byla ze dvou navržených pozvána k10-tidennímu pobytu pí. Trefilová, manželka servisního technika zemědělských strojů (za MOTOKOV), působícího na obch.odd. ZÚ Československa v Pekingu v letech 1958 – 62.

 

- Členové výboru KLUBU se zúčastnili 8.června m.r. přátelského setkání na ZÚ za účasti sinologů a dalších přátel ČLR

- 5.října t.r. byl pozván výbor KES a sinolog Dr. Dřínek na ZÚ ČLR, a to na setkání „sinologů“, konané na počest překladatelky Zuzany Li

 

Za mimořádně úspěšnou akci, pořádanou SHČČK, ve spol. se ZÚ ČLR, které se členové KLUBU zúčastnili, byla velkolepá, již tradiční dvoudenní letní shou a výstava, pořádané v m.r.v přírodním areálu Veletržního paláce.

 

Výbor ve spolupráci s kulturním oddělením ZÚ ČLR zabezpečil v druhé polovině 2016 a začátkem roku 2017 účast členů KES na 5 koncertech čínských uměleckých souborů, a to:

 

  • 18.září t.r. souboru National Art Group of Inner Mongolia

  • dále 2.října t.r. , a to soubor Chinese traditional music group of Zhe jiang Conservatory of Music.

  • třetí koncert Hanzhou Philharmonic Orchestra (Filharmonický orchestr města Changčou).se konal v Obecním domě dne 13.listopadu t.r.

  • čtvrtý a pátý koncert členové KLUBU navštívili při příležitosti ČNR v Rudolfínu a v Obecním domu, kde současně využili nabídky k návštěvě zajímavých tradičních řemeslných a kulturních prezentací čínských firem

 

Vážení přátelé,

spolupráce s Česko-čínskou spol. probíhala kontinuálně,

průběžně jsme informováni o akcích, které výbor Č.-č.spol. organizuje.

Z posledních akcí jsme byli pozváni na:

  • Vzpomínkový večer na pani docentku Věru Hrdličkovou,

  • Adventní večer a

  • BÁL

 

Za tuto spolupráci a vydávání časopisu FÉNIX bych chtěl výboru Č.č.spol. upřímně poděkovat.

 

 

 

 

Vážení přátelé,

považuji za milou povinnost informovat Vás

o tom, že se Velvyslanectví ČLR rozhodlo ocenit téměř šedesátiletou činnost našeho KLUBU ekonomické spolupráce s ČLR (původně KLUBU odborníků) předáním kazety s plaketou a „Cenou za výjimečný přínos pro česko-čínské přátelství“, které nám předala paní velvyslankyně Ma Keqing v průběhu našeho novoročního „přátelského setkání“ 25.ledna t.r.

 

Z pověření výboru KLUBU využívám této příležitosti, abychom se s Vámi dnes o tuto poctu podělili.

 

Těším se na další spolupráci výboru KLUBU s Vámi a

děkuji Vám za pozornost!

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Zápis z Valné hromady

Datum konání: 20.2.2016 v restauraci Smaragdová zahrada. Schůze se zúčastnilo 31 členů.

Schůzi zahájil Tomáš Havran Jirsák, přivítal všechny přítomné a popřál jim hodně štěstí k novému čínskému roku ohnivé Opice. Poté seznámil shromážděné s programem schůze.

 

Jako první vystoupila předsedkyně ČČS Zlata Černá, která vzpomněla na nedávno zesnulou čestnou předsedkyni ČČS doc. Věnu Hrdličkovou a shromáždění uctilo její památku minutou ticha.

Poté Zlata Černá přednesla Zprávu o činnosti ČČS v uplynulém roce (od minulé valné hromady), nastínila akce plánované pro tento rok a vyzvala shromážděné, aby přispěli i svými návrhy. Na závěr své řeči poděkovala sponzorům ČČS, bez nichž by se činnost Společnosti neobešla. Je to především náš čestný předseda doc. Augustin Palát a CK China Tours, manželé Lažanští a aukční síň Arcimboldo.

Tomáš Havran Jirsák přečetl Zprávu o činnosti Olomoucké pobočky ČČS , v níž byla připomenuta mimo jiné tradiční soutěž v překladu z čínštiny, která má uzávěrku k 31.10.2016.

Pan Jirsák také poděkoval všem, kteří se zapojují do činnosti ČČS a pomáhají nejrůznějšími způsoby.

 

Zprávu o hospodaření přečetla Katarína Feriančíková. Na ni navázala paní Bc. Soňa Vedralová, která přečetla Zprávu revizní komise. Revizní komise neshledala žádné nedostatky, všechny loňské požadavky revizní komise byly splněny. Pro letošek revizní komise navrhuje zamyslet se kvůli snížení poplatků nad změnou banky, u níž má ČČS účet,. Revizní komise schvaluje účetní závěrku předloženou hospodářkou.

 

Zlata Černá otevřela diskusi, na jejímž začátku vystoupil pan ing. Ladislav Šáral, předseda Klubu pro ekonomickou spolupráce (KES), který podal zprávu o činnosti Klubu, Díky rozvoji hospodářských vztahů mezi ČR a ČLR byl klub pro ekonomickou spoluůráci v letošním roce velmi aktivní. Zároveň ing. Šáral požádal předsedkyni Zlatu Černou, jestli by se nemohly akce ČČS koordinovat s akcemi Velvyslanectví ČLR, aby nedocházelo k překrývání některých akcí. Na závěr poděkoval Zlatě Černé a předsednictvu ČČS za podporu Klubu.

Poté vystoupila Veronika Danešová a jménem Orientálního ústavu pozvala shromážděné na večer tchajwanských dokumentárních filmů, který se uskuteční 11.3.2016 v Knihovně Václava Havla pod záštitou Orientálního ústavu.

Tomáš Havran Jirsák doporučil sledovat akce ČČS na webových stránkách a na Facebooku, protože ne vše se stihne rozeslat poštou.

Vzhledem k tomu, že nikdo další již nic do diskuse neměl, vyzval T. H. Jirsák k hlasování o přednesených zprávách. Všechny tři zprávy (Zpráva o činnosti, Zpráva o hospodaření a Zpráva revizní komise) byly postupně jednomyslně přijaty , nikdo nebyl proti a nikdo se nezdržel hlasování.

 

Na závěr nás pan Wang, majitel restaurace, požádal o společné foto a pak již nic nebránilo příjemné konverzace při vynikajícím jídle.

 

Zapsala Jana Matoušová

 

 

 

 

 

 

 

http://www.literarky.cz/civilizace/89-civilizace/20470-vladimir-liak-frantikani-vnin

Autor knihy Vladimír Liščák je členem předsednictva Česko-čínské společnosti.

-----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

 

Čína: únik po pravém křídle?

Autor: Milan Zelený | Datum: 29.01.2015

Na nedávné konferenci politiků a miliardářů v Davosu se ukázalo, že nevědí, co se ve světové ekonomice děje a proč. Kromě debat o tisku a pumpování nových peněz do ekonomiky, bez jakékoliv teorie či strategie, kromě podpory gigantického zadlužování státu a spekulativní ekonomiky ve světovém měřítku, kromě bezradnosti mocných – se tam neodehrálo nic nadějného.Až na pozvaný projev čínského premiéra Li Keqianga, který hovořil o ekonomice zcela jinak, než je dnes běžné v evropském světě.

●●●●

Čína zpomaluje. HDP růst byl „jen“ 7,4% v 2014 – nejnižší míra růstu za posledních 25 let. Čínský zázrak skončil. Celý svět je vystrašený, protože Čína ekonomicky táhla většinu světa. Růstové předpovědi klesají až na 6,3% pro 2016 (stále výrazně vyšší než prospekty EU, USA a Japonska dohromady). Co se v Číně stalo?

Čína prošla transformací z agrární na průmyslovou společnost a nyní se transformuje do společnosti služeb. Ve společnosti však vznikly brzdy: 1. Vysoká korupce (Prezident Xi to řeší ambiciózně a nesmlouvavě); 2. Vysoké státní investice, jejichž návratnost prudce klesá; 3. Dluhová bublina $18 trilionů (200% HDP), nejvyšší na světě.

Poučení: každý zázračný růst musí skončit; tak tomu bylo i v Brazílii, SSSR a Japonsku v 60., 70., a 80. letech. Za posledních 100 let ztroskotaly všechny růstové „zázraky“ založené na investicích. Investice, obzvláště státní, zaručují jen zadlužení a korupci, ale ne růst. Proč? Stát ani státní business nejsou schopné posoudit, které investice se vyplatí a které ne. Chvíli to funguje, protože se stresované domácnosti (které jsou zdroji levného financování) nebrání. Nakonec se to vše musí zbořit.

V Číně, v období 1991-2011, bylo třeba $3,60 investic na pouhý $1 růstu HDP. V r. 2012 už bylo třeba $5,40 investic. (Zkuste si odhadnout, kolik je rentabilita investic v ČR.) Plýtvání, korupce, špatná rozhodnutí, zbytečné investice a nadbytečné kapacity růstový efekt prudce vyčerpávají a zvyšují pouze zadlužení. Doufejme, že v ČR, kromě stárnoucích post-kom politiků, už nikdo po státních investicích nevolá.

Ekonomický růst lze spolehlivě generovat pouze efektivní poptávkou spotřebitelů, odpovídající technologií a transformací do nových sektorů hospodářských činností.

Což Čína pochopila

Premiér Li, tak jako prezident Xi a další čínští politici pochopili zcela bezpečně, že globální ekonomika není v krizi, ale v transformaci a kvalitativní metamorfóze. Čína se musí transformovat do sektoru služeb, opustit nerentabilní fázi průmyslové výroby (kde zaměstnanost rychle klesá, díky automatizaci), opustit státní intervence („investice“) a hlavně zajistit růst spotřebitelské poptávky, tj. mezd a platů. Není to zas tak velká věda: chce to jen pochopit transformační fázi, autonomizovat regiony a zbavit se centralizace politického a ekonomického rozhodování. Většina vyspělých ekonomik bohužel vytrvale dělá pravý opak – kromě Číny.

Premiér Li v Davosu vysvětlil nechápajícím a zděšeným politikům, spekulantům novinářským stenografům, proč Čína zpomaluje a proč je to tak správné. Tak hloupé a rozpačité úsměvy miliardářů nebylo v Alpách vidět už hodně dlouho.

Považte, že celá EU, všichni politici, novináři, spekulanti a přisluhovači byli v Davosu upřeni na jediného člověka, Itala Mario Draghi, na jehož úsudku a rozhodnutí prý závisí ekonomika celé Evropy a potažmo i světa. Je to něco podobného, jako když celá ekonomika USA měla záviset na úsudku paní Yellen z Fedu a na řečech prezidenta Obamy z Bílého domu. Tak daleko to svět 21. století dotáhl ve vnímání ekonomie a chápání hospodářské evoluce. USA, Japonsko a nyní už také EU opakují vytrvale a tvrdohlavě kroky, které již 8 let manifestně nefungují (Einstein tak definoval šílenství): pumpují peníze do ekonomiky, setrvávají v předchozí ekonomické fázi, snižují mzdy a platy spotřebitelů, a podporou spekulativních činností zrychlují prudké rozvírání nůžek mezi bohatými (1%) a ostatními (99%). Spekulace nejsou investice.

USA už 7 let drží úroky uměle na nule a tím výrazně zničila kapitalismus svobodného trhu. Pumpování peněz do finanční ekonomiky pak nenachází cestu do reálné ekonomiky, do podnikatelských investic, ale jen do burzovních spekulací. Nyní bude EU dělat totéž a zničí svoji ekonomiku podstatně: levné peníze rychle odplují za moře, do USA, díky silnému dolaru.

Keqiang Li a čínská strategie

Podívejme se na základní teze čínského premiéra. Především, nelze řešit nové problémy stejnými myšlenkovými procesy, které k těm problémům vedly (Jakoby echo Einsteina o těch šílencích). Je třeba odhodit staré myšlení konfrontace, nenávisti a izolace. Kde jsou dialog, konzultace a spolupráce? Kde je snaha o zachování míru a stability? Proč se přední světoví politici pyšní tím, koho a jak izolovali, komu a jak zničili ekonomiku?

Je třeba opustit novou studenou válku a mentalitu „nulové sumy“ (co já vyhraji, musí někdo jiný ztratit), a vůbec mentalitu vítězů a poražených („Winner takes all“). Čína nemá nejmenší zájem soutěžit s ostatními zeměmi o nadvládu. Kulturní diverzita, jako biodiverzita, je naším největším přírodním darem, který musíme zachovat. Takhle tedy mluví velmoc. Srovnejte s politiky typu zemí „Myš, která řvala“, kteří jen řinčí zbraněmi, které navíc ani nemají.

Otázky svobody

Ve světě chybí vzájemný respekt. Svoboda projevu bez respektu k cítění, vyznání a kultuře druhých je prosté hulvátství. Je ne suis pas Charlie. Svoboda projevu, který přímo ohrožuje životy nevinných, je zločin, tj. vulgární karikatura svobody; i ve Francii.Musím přece respektovat i to, co je mě cizí, čemu nerozumím a s čím nesouhlasím. Kolik jen odlišných řek vytváří mocný oceán. Respekt je vždy důležitější než láska. Máme-li respekt, láska je vždy možná. Není-li respekt, láska již je vyloučená. Svobodný projev čistého hulvátství, ignorance, nenávisti a rasismu je projevem svobodu omezujícím. Na druhé straně, proti pušce je však třeba zvednout pušku, ne tužku.

Svobodný trh nepřináší svobodu, ale naopak: svoboda, kombinovaná se zodpovědností a respektem, přináší svobodný trh. Svobodný trh bez zodpovědnosti a respektu je trh volný; tedy neumělá atrapa či karikatura trhu, přinášející jen zlodějnu, utrpení a ponižující hulvátství à la Charlie.

Čínské vize

Li Evropanům také připomněl, že když dují větry změny, někteří staví zdi, ale jiní stavějí větrné mlýny (nebo turbíny). Musíme respektovat přirozené trendy doby, tj. technologickou revoluci, strukturální reformy, inovace a společenskou evoluci. Dodal bych parafrázi Roberta Kennedyho: Mnozí studují věci, které se staly, a ptají se proč? Já sním o věcech, které nikdy nebyly, a ptám se: proč ne?

Čína viditelně zpomalila, ale prosťáčci Davosu nerozumí Evoluční ekonomii a mají strach z globálního propadu. Li má odpověď: „Čínská ekonomika vstoupila do fáze nové normály.“ O Čínu není třeba se obávat. Rychlost růstu ještě není znakem dobré ekonomiky; kontinuální přizpůsobování se novému kontextu strukturální transformace a zvyšování bohatství občanů-spotřebitelů je. Čína se přesouvá od prosté závislosti na outsourcingu k autonomii vyspělejšího rozvoje, sofistikované dělby práce a optimální struktury. Tedy, ne již prostý finanční stimulus rychlosti, ale kvalitativní transformace. Čína tak dosáhla růstu při vysoké zaměstnanosti, ne na úkor zaměstnanosti, jako v USA či EU. Evoluční ekonomie není zas tak tajemná k pochopení.

Li také řekl „ne“ tradičnímu myšlení (mindset) v ekonomice a zdůrazňuje inovativní instituce a strukturální reformy za účelem rozvinutí silné, podnikatelské mikroekonomie (tedy ne zdiskreditované makro). Namísto těžké ruky státu zdůrazňuje schopnou a informovanou ruku svobodného trhu. Trh, ne stát, musí hrát rozhodující roli v alokaci zdrojů. A nyní klíčová věta: jako nový pohon hospodářského růstu povzbudíme masové podnikatelství a inovace (mass entrepreneurship and innovation). Nikdo jiný na světě dnes nemluví o masovém podnikání; naposledy to byl Jan A. Baťa.

Masové podnikatelství a inovace jsou pro nás „zlatým dolem“, říká Li, který nám poskytuje trvalý zdroj tvůrčího bohatství (ne bohatství spekulativního). Li hned také uvedl příklad nové regionální politiky: v malé vesnici kolem 700 rodin našel přes 2800 registrovaných internetových online obchodů. Každý den je tam přes 30 milionů produktů všeho druhu prodáno do celého světa. Číňané se aktivně transformují na podnikání a podnikatelství. Zkuste si představit jak s tímhle soutěžit, třeba v Evropě (nebo na podobné vesničce české?). Čína nám uniká po pravém křídle …

Dynamika pochází z diferencovanosti, z různorodosti znalostních zdrojů. Jen diverzita podnítí moudrost a inovace, vynalézavost a sílu. Srovnejte s intelektuální monokulturou, prosazovanou snahou o stejnost evropských akreditačních komisí v oblasti vzdělávání. Nemáme šanci. Nekonečná pole žluté řepky nemají šanci. Vzdělanostní „Gleichschaltung“ nemá šanci. Intelektuální incest nemá šanci.

Li také varuje, že nadbytečné, byrokratické regulace tlumí inovace; jen zdravá konkurence je cestou k prosperitě. A proto vyzývá: „Budeme pokračovat v rušení nebo delegování všeho, co dříve schvalovala a řídila centrální Státní Komise, na samosprávy nižších úrovní.“ Tedy, decentralizace a relokalizace v Číně, oproti silné centralizaci a regulaci v EU. Čínské a zahraniční podniky si budou rovnocenné a rovnoprávné. Zvýhodňování zahraničních „investorů“ skončí. Není divu, že v Davosu miliardáři netleskali, ale spíše se nechápavě ušklíbali.

Rozvoj sektoru služeb, opouštění levných subdodavatelských výrob, zvýšení veřejných produktů a služeb, posílení PPP (public-private partnership), atp., jsou jen důsledky čínské strategie nové normály. Čína buduje novou Silk Road (Hedvábnou stezku) ekonomického pásu spolupráce, a zároveň i novou námořní „Silk Road“ 21. století. Švýcarské banky byly zvoleny jako spolehlivý finanční most do EU a ostatního světa. Čína se přizpůsobuje nové normále.

Když se nad tím vším zamyslíme a uvědomíme si šíři čínské adaptace a transformace, pak vypadají naše neomalené pokusy o ekonomickou diplomacii s Čínou (nebo snad i Mongolskem?) jako neinformované dětské hry. Co jim můžeme realisticky nabídnout? Dnes už ani tu spolupráci ne. Vždyť oni mluví úplně jiným jazykem než my. Jazykem, a to je na tom to nejsmutnější, našich Baťů, Komenských a Čapků. Nám zbývá jen ta prázdná Eurospeak byrokratů a zpátečníků.

Taková Čínsko-americká nadace pro rozvoj podnikatelství, založená na nevyužitých českých tradicích podnikání (Baťové), vzdělávání (Komenský), politiky, novinářství a demokracie (Čapek) – to by bylo něco!

Váš Milan Zelený

Letnímu vánku o bouři, studniční žábě o moři a polovzdělanci o tom, co nikdy ve škole neslyšel, nevyprávěj.

Čínské přísloví

-------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Sdružení čínsky píšících autorů v České republice se stalo koncem roku 2014 kolektivním členem Česko-čínské společnosti.

Členy sdružení jsou Číňané 华人 žijící dlouhodobě v České republice. Provozují restaurace, vedou obchody s dováženým zbožím nebo jinak podnikají aby zajistili svým rodinám existenci. Kromě toho se, jak bývalo a je v Číně zvykem, ve volných chvílích aktivně věnují činnosti, která jim umožňuje dívat se s nadhledem na starosti všedních dní - literatuře, malířství či kaligrafii.
Jak se dozvídáme z publikace Čínská literatura ve světě: stručné životopisy autorů drobné prózy 世界华文, 微型小说作家微自传. 美国环球作家出版社, 捷克华文作家出版社 2014, nejsou Číňané žijící v České republice, pokud jde o tuto aktivitu, výjimkou. Podobná sdružení existují i v jiných zemních.
Z iniciativy amerického nakladatelství S čínsky píšícími autory na cestě kolem světa 美国环球作家出版社 vyšly v posledních letech sborníky drobné prózy čínsky píšících autorů žijících na všech kontinentech a také již citovaný sborník životopisů vybraných autorů. Na vydání některých z nich se podílelo kromě uvedeného nakladatelství z USA i pražské nakladatelství čínsky píšících autorů. 捷克华文作家出版社. Jedním z redaktorů sborníku, ve kterém jsou ukázky drobné prózy autorů žijících v Asii 亚洲华文微型小说选 je pan Li Yonghua 李永华, dlouhodobě žijící v České republice a píšící pod pseudonymem Lao Mu 老木. Stručný životopis pana Li Yonghua je v citovaném sborníku uveden mezi životopisy sedmi nejúspšnějších čínských autorů žijících a tvořících v Evropě.
Z produkce pražského nakladatelství 捷克华文作家出版社 chci upozornit především na sborník básní a esejí Pražské uličky. Na oslavu svátečních dnů. 布啦格小巷. 写给节日的歌 autora píšícího pod pseudonymem Duheng 杜蘅 (Divoký zázvor) či na sbírku básní a drobných próz 诗文 pana Weng Xihonga 翁锡鸿 píšícího pod pseudonymem Oufeizi 欧非子. Zajímavá je i sbírka drobných próz, ve které autoři líčí své dojmy z českého prostředí a ze které se můžeme dozvědět mnohé nečekané i my o sobě samých. Sbírka vyšla pod názvem Pražská zahrada 布拉格花园. Členové Sdružení čínsky píšících autorů v České republice se podílejí na práci redakcí v Praze vydávaných čínských periodik 布拉格时报 a 布拉格通讯 a pravidelně v těchto periodikách publikují.
Vítáme Sdružení čínsky píšících autorů žijících v České republice mezi členy naší společnosti.


Češi dostali zámek od Tchajwanců. Díky hrdinům z Ležáků
Za památku Tchajwanci původně požadovali milionové částky. Když se při jednání o prodeji vily dozvěděli o povražděných z Ležáků, nabídli ji legionářům zdarma. Pardubice - Larischova vila, známější pod názvem "pardubický zámeček", začala psát novou kapitolu svých dějin. Ještě před rokem ji vlastnili Tchajwanci a požadovali za ni milionové částky. Při jednání o prodeji a záchraně vily se ale dozvěděli o pohnuté historii nemovitosti - a nabídli ji legionářům zdarma. Zámeček Pardubice alias Larischova vila. Kde se vzal potomek slavného uhlobaronského rodu na Karvinsku v Pardubicích? Jiří Larisch-Mönich si Pardubice oblíbil coby středisko parforsních honů bývalého Rakouska, respektive Rakouska-Uherska.Uprostřed borového lesa na okraji Pardubic si proto nechal v roce 1885 vystavět luxusní vilu zdejším známým architektem Františkem Schmoranzem.Larischova vila, místními nazývaná "Zámeček", má pohnutou historii. Prakticky každé její údobí má v sobě mnoho temného i záhadného.Zatímco dnes je tento historický objekt obestavěn výrobními halami firmy Foxconn a ještě donedávna byl zcela zarostlý neprostupným křovím. "Všechno nelze poměřovat jen penězi a ziskem," řekli překvapeným legionářům zástupci tchajwanské společnosti Foxconn. Následně Larischovu vilu bezplatně převedli na Československou obec legionářskou. "Z té nečekané nabídky jsem zůstal úplně vedle. Poprvé jsem se totiž setkal s podnikateli - a Tchajwanci jsou hodně tvrdí byznysmeni -, které zajímalo i něco jiného než maximalizace zisku," vzpomíná místopředseda obce legionářské Jindřich Sitta. Když se zástupci firmy Foxconn dozvěděli, že v Larischově vile byli za druhé světové války vězněni a popravováni čeští odbojáři (včetně 33 lidí z vypálené a vyvražděné obce Ležáky kvůli pomoci parašutistům, kteří zlikvidovali třetího muže nacistické říše Reinharda Heydricha), přestala je cena zámečku zajímat. Hned poté se začali vyptávat, co s ním vlastně legionáři zamýšlejí. Projekt nakonec imponoval byznysmenům natolik, že jednání uzavřeli větou: "Ti lidé si to zaslouží. A my vaší snaze uctít památku českých hrdinů velmi dobře rozumíme. Bavme se tedy už jen o podmínkách převedení zámečku na obec legionářskou." Podmínky musí legionáři spolu s Občanským sdružením pro záchranu pardubického zámečku stoprocentně splnit, jinak budou Tchajwanci chtít za Larischovu vilu zaplatit nemalou sumu. V chátrající vile tak vznikne postupně muzeum československých parašutistů, včetně muzea takzvané heydrichiády (popraveny během ní byly tisíce českých odbojářů), přednáškové a školicí centrum protinacistického odboje a ve sklepeních zámečku pietní místo v něm vězněných a v parku posléze postřílených Čechů. Místopředseda obce legionářské Jindřich Sitta Časem se dokonce počítá s letními tábory zaměřenými na vlasteneckou a brannou výchovu. "Jsme samostatná a ekonomicky poměrně silná organizace, takže svůj slib Tchajwancům dodržíme. Nebudeme se nicméně při rekonstrukci zámečku bránit sponzorským darům od lidí či firem, jimž není lhostejná historie naší republiky, a tudíž i osudy těch, kteří za ni obětovali životy," dodává Jindřich Sitta. Obdivu k popravovaným odbojářům se bezděky neubránili ani nacisté, když v dodatcích pardubických popravčích protokolů 24. června 1942 zaznamenali po vraždění ležáckých občanů: "Všichni odsouzenci byli odhodlaní, pevní a pokojní. Osoby uvedené pod čísly 1 až 30 během popravy nemluvily. Osoby uvedené pod čísly 31 až 33 volaly v českém jazyce: 'Ať žijí legionáři!' Odsouzenci byli stříleni postupně ve trojicích. Bezprostředně po provedení popravy byly mrtvoly dopraveny pohřebním vozem do krematoria v Pardubicích. Poprava proběhla bez jakéhokoliv incidentu." Z úmrtních protokolů pardubického Matričního úřadu vyplývá i to, že v Pardubicích-Zámečku (popraviště je od něj vzdálené jen 30 metrů) bylo celkem povražděno 190 mužů, žen a dětí ve věku nad 15 let. Nový rok 2015 bude podle Jindřicha Sitty pro Larischovu vilu ve "znamení likvidace havarijního stavu některých místností a projektové přípravy", aby mohla v roce 2016 začít rekonstrukce památky naplno. "Očistnou mši - smíření, které se zúčastnilo přes sto lidí, máme ale už za sebou," říká Sitta. Krédo legionářů je prosté: Když svým dětem vysvětlíme, proč naši předci bojovali s okupanty, tak budou i ony vědět, co je nutné v této zemi ve zlomových chvílích dělat. A pokud se nám to nepodaří, tak jsme vlastně nedokázali vůbec nic. "Minulost je důležitá. Ještě důležitější je ale budoucnost," dodává legionář Sitta.


Všechno má svůj čas. Alespoň podle Číňanů.
O studiu čínštiny jakožto nikdy nekončícím tréninku trpělivosti. vytrvalosti.)
Tereza Švarcová

 

 

 

Trpělivá ani vytrvalá jsem já nikdy nebyla. Když jsem se třeba onehdy rozhodla, že začnu plavat, vydrželo mi to rozhodnutí asi tři návštěvy bazénu a byl konec. A tak to bylo vždy se vším - chtěla jsem se naučit plést, vyšívat, hrát na hudební nástroj (vystřídala jsem čtyři), vařit (k tomu se teď po dvacítce konečně vracím), začít sportovat, napsat knihu (to spíš jen tak pro sebe).
A pak přišlo TO. Tedy ta – čínština. Tajemná, neuchopitelná a, přiznejme si to zcela „lidově“, těžká jako prase. Z jakéhosi náhlého popudu jsem se rozhodla, že tentokrát musím vytrvat, nesmím to vzdát. Zatím se držím. Už přes pět let. Studijní krize přicházejí poměrně pravidelně (a to nejméně jednou měsíčně).
Pro osobní trénink trpělivosti si snad nelze vybrat lepší obor. Hned na samém počátku studia musíte vstřebat varování, že čínština je jazyk, kde se vám i po dvaceti letech studia může stát, že dostanete do ruky text, kterému nebudete rozumět ani slovo. To vás však nesmí odradit. Man man lai jiu hao. Musíš na to jít pomalu, postupně... A ono to nějak půjde. Ok. Proč ne. Ale to „pomalu“ má pár háčků.
V čínštině si i po pěti letech můžete připadat jako naprostý začátečník. Třeba když vám váš nový učitel řekne, že to, na čem jste postavili základy své výslovnosti, je vlastně tak nějak špatně. S vaší výslovností sice patříte v rybníku cizinců k těm lepším (až nejlepším) „rybám“, ale něco tomu chybí. Je třeba zapracovat na tónech. Na tónech ale takhle pracuju už pět let. Ale může to být lepší. Ok.
Challenge accepted.
Ono to však není jenom o těch tónech (byť tóny jsou to první, co se obvykle i naprostému laikovi v souvislosti s čínštinou vybaví). Nesmíme zapomenout na znaky. Ve slovnících jich objevíte pár desítek tisíc, vám musí ke štěstí stačit pár ušmudlaných tisícovek. Když se přehoupnete někam za tři tisíce, přijde vám najednou ten „čínský svět“ mnohem jednodušší. A vy ty znaky přestanete konečně počítat. Čím víc znaků se však naučíte, tím více se začínají rozevírat nůžky mezi množstvím znaků, které dokážete přečíst, a znaků, které dokážete i reálně ručně napsat. Pak se najednou ve škole nad testem (výjimečně bez elektronického slovníku) přistihnete, jak si připadáte jako úplný trouba. Ale nevadí. Man man lai jiu hao. Je třeba začít více trénovat psaní znaků.
Another challenge accepted.
Kdyby to bylo všechno jenom o tónech a znacích, tak by to ale vlastně bylo úplné nic. Ten pravý problém nastává při kontaktu s reálnou čínštinou a jejími reálnými mluvčími. To se pak člověk najednou dozví, že v učebnicích jsou samé nesmysly, že „takhle se to neříká“. A tak nezbývá, než se snažit z praxe pochytit co nejvíce z toho, „jak se to říká“. Jenže hlava už začíná být toho všeho plná, všechno se to motá, člověk opakuje stále stejné chyby. Ale tak hlavně, že si nějak rozumíme. Jazyk má přece sloužit především ke komunikaci.
Problém je ten, že ono se toho v čínštině používá celkem dost. Naučíte se nějaká ta základní slovíčka, pořádek slov ve větě a trochu toho, co v učebnicích nenajdete. Ale to není vše. Číňané si velice potrpí na různá ustálená spojení. Mají jich dokonce několik typů.
Nejznámějším typem jsou tzv. chengyu. Čtyřslabičná (chcete-li čtyřznaková) spojení, která obvykle ve zhuštěné formě dokáží vyjádřit nějakou složitou (či hlubokou nebo také obojí) myšlenku a zároveň, jak se tak říká, sednou jako prdel na hrnec. Některá se dají použít i v češtině, třeba zamilovat se na první pohled (一见钟情) či to se snadno říká (谈何容易). Většina bohužel ne. Třeba 画蛇添足, doslova malovat hada a přidat mu nohy (jinak také pokazit něco tím, že tam přidáme něco navíc tak, že je toho už příliš – jednoduše řečeno). Je nutno dodat, že Číňani si v těchto spojeních libují. V Číně jsem jednou u zkoušky ze čtení dostala text, jehož málem polovinu tvořila pouze různá chengyu. Vtip je v tom, že když vám ono chengyu není známé (tedy nemáte ho našprtané – a to je něco, co mi nikdy nešlo), jeho pravý význam si v 95 procentech případů prostě neodvodíte. Na závěr jen dodám, že těchto spojení není jenom pár nebo pár desítek nebo pár stovek. Jsou jich dokonce tisíce. A mají vlastní specializované slovníky.
Kromě čtyřslabičných chengyu však existují ještě rčení a různá jiná „to se tak prostě říká“. Ta mívají slabik většinou více. Mým oblíbencem zatím stále zůstává 老虎屁股摸不得, aneb hodně volně přeloženo: nesahej tygrovi na zadek. (Důsledky takového jednání nechť si čtenář domyslí sám...)
Po několika letech vytrvalého studia se vám sice začne čím dál častěji stávat, že porozumíte nějakému textu i bez slovníku, ale pro úplné pochopení je zpravidla nutné elektronického pomocníka vytáhnout (pozn. aut.: hledání neznámého znaku v papírovém slovníku doporučeno pouze těm opravdu trpělivým studentům!) a začít hledat. A zapisovat si stovky nových slovíček, o kterých už v tu chvíli tušíte, že je stejně do příště zase zapomenete. Přesto už to ale začíná vypadat celkem nadějně...
... A to alespoň do té doby, než máte něco sami napsat. Stane-li se vám náhodou, že nějaká věta ve vašem článku zůstane čínským učitelem neopravena, či je dokonce pochválena jako velice dobrá, máte z toho druhé Vánoce. Většinou si sice uvědomíte (tedy jste-li tak uvědomělý), že je na té vaší větě něco špatně, ale sami si marně lámete hlavu, co si s tím počít. Pak uslyšíte od Číňana správnou odpověď a najednou je vše úplně jasné. Je to tak přirozené. Jenže. Příště tu chybu uděláte zas. Nebo nějakou jinou.
A když je vám to stále málo a chcete víc, vrhněte se na klasickou čínštinu... Ve které je to všechno úplně jinak. A o zábavu máte určitě zase na nějakou dobu postaráno.
PS: Čtenářům se omlouvám za trochu delší článek, kolegům čínštinářům se omlouvám, že jsem toho tolik vynechala. Studiu čínštiny zdar!

Publikováno 15. listopadu 2012 na blogu RESPEKT.

 

 

 


Sinologie jako akrobacie na visuté hrazdě
Lucie Kellnerová Kalvachová

 

 

 

Profesorka Milena Doleželová-Velingerová (1932-2012) se vrátila z emigrace v Kanadě jako sinologická extratřída, tak jsme měli trochu ostych. A když mluvila tou svou maličko zkomolenou češtinou s lehce afektovanou větnou intonací, házeli jsme na sebe rozpačité pohledy. Ale brzo se ukázalo, že její glamour provází neuvěřitelně velkorysá povaha a smysl pro humor. Byla úžasná.
Hostila nás ve svém stylovém bytě na Hradčanech skvělými jablky v županu a prvotřídním assamem. A naše nesmělé pokusy o sinologické bádání posilovala koňskými dávkami nadšení a inspirace.
Teprve mnohem později jsem si uvědomila, že kromě všech velkých úspěchů zažila i těžké chvíle ve vědě i v osobním životě. Provozovala sinologii jako akrobacii na visuté hrazdě – vrhala se do neprobádaných hloubek starých čínských textů s interpretačními klíči, které nemusely vždycky fungovat. Říkala, že věda musí být dobrodružství. A taky že západní sinolog nikdy nepředčí čínského sinologa v sečtělosti čínských textů, natož aby dokázal proniknout do myšlení starého čínského vzdělance. Musí načíst a obsáhnout, co se dá, a zbytek nahradit kreativní intelektuální gymnastikou a západní literární teorií.
Milena Doleželová-Velingerová milovala pražské strukturalisty, především Romana Jakobsona a jeho výklad poetické funkce. Při rozborech fikčních světů ráda odkazovala na práci svého bývalého manžela L. Doležela. Především se ale hlásila k profesoru Jaroslavu Průškovi, u kterého studovala sinologii a pod jehož vedením později pracovala v Orientálním ústavu. Právě Jaroslav Průšek ji přivedl ke zkoumání textů, které dlouho propadaly sítem literárního kánonu soudobé Číny, ať už proto, že byly psané v klasické čínštině, že nezapadaly do šablony levicové modernity nebo prostě proto, že jejich autoři nesouzněli s požadavky nové doby. Milena Doleželová-Velingerová se k tomuto typu textů vracela celý život. Stále živá je její interpretace povídky Bláznův deník z pera moderního klasika Lu Xuna, stejně jako sborník studií pozdně čchingského románu nebo kritických statí usilujících o přehodnocení Májového hnutí 1919.
Je velké štěstí někoho, jako byla ona, v životě potkat. Měla jsem ji moc ráda a za moc jí vděčím. Nejenom na poli sinologie a literatury, ale i přístupu k životu. Její nadšení a maximalismus byly nakažlivé, stejně jako pracovitost a obětavost. Byla to taky krásná žena, vždycky ohromně chic. Ještě ve svých osmdesáti letech říkávala: „nikdy nevyjdu z domu, dokud nevypadám tak, jak si představuju, že vypadám, i kdybych proto měla vstávat ve čtyři ráno.“
Vždycky když jsem od ní odcházela, měla jsem pocit, že mi rostou křídla, a i teď, když jsem se dozvěděla, že zemřela, a měla bych být smutná, si vybavím její tvář a mám chuť se usmát a jít něco dělat... DĚKUJU!!!

 

 

 

 

 

Výběr z bibliografie prof. Doležalové - Velingerové:
Lu Xun's "Medicine" IN Modern Chinese Literature in May Fourth Era. Ed. Merle Goldman. Harvard University Press 1977
The Chinese Novel at the Turn of the Century. Ed. Milena Dolezelova-Velingerova. Toronto University Press, 1980
Wu Xiaoling Remembered. Ed. Milena Doleželová-Velingerová. Praha: Dharmagaia, 1997
The Appropriation of Cultural Capital: China's May Fourth project. Ed. MIlena Dolezelova-Velingerova. Harvard Univ Asia Center, 2001
Jaroslav Průšek (1906-2006) ve vzpomínkách přátel. Ed. Milena Doleželová, M. Henri Day, Dharmagaia, 2006
Chinese Encyclopaedias of new Global Knowledge (1870-1920). Ed. Milena Doleželová-Velingerová and Rudolf Wagner. Accepted for publication by Springer Publishers.

Publikováno na Blogu RESPEKT 8. listopadu 2012

 

 

 


O čem Číňané nemluví? O Tibetu ani o Česku

 

 

Tomáš Hűlle

Levná manufaktura + komunismus + korupce + Tibet = Čína. To je rovnice, která napadne podnikatele, když bude prstem projíždět po mapě světa a hledat nové příležitosti pro svůj byznys. Tahle rovnice ale neplatí tak, jak si představují lidé ze Západu. Čínu a její způsob uvažování není možné nikdy pochopit, pokud tam člověk nestráví nějaký čas. Je to fráze, ale jedna z mála pravdivých.
První část rovnice člověk pochopí po pár dnech v Šanghaji, druhou po několika diskusích o ekonomickém fungování, a třetí po pár večeřích v uzavřené společnosti. Jen s poslední částí bude mít problém. Tibet totiž nikoho v Číně nezajímá a je spíše předmětem politických hrátek. Pokud by čínský premiér tvrdil, že by mělo být Irsko nezávislé na Británii nebo Slezsko na Česku, také by se nesetkal s přivítáním - tato témata by ale v Evropě jinak nikoho nezajímala. Podobně jako Tibet v Číně. Poprvé jsem na téma narazil až v okamžiku, když jsem chtěl do Tibetu cestovat a bylo mi řečeno, že je pro cizince momentálně nepřístupný.
Klíčovou otázkou pro české podnikatele a politiky není, zda si dát na klopu tibetskou vlajku. Spíše se mají věnovat podnikatelskému plánu a vytváření vazeb na čínské podnikatele, ale zejména regionální a centrální vládu. Otevírat mrtvá témata nemá smysl, dokud s tím nehodlají diskutující něco dělat. A to ani při veškeré dobré vůli v Česku nevidím.
Čína se mění každým dnem a je velmi inspirována západní kulturou. Arogantní přístup nepomáhal Evropě v době kolonizace, nepomáhá ani dnes. Čína si svoji cestu během pár let najde sama. Během té doby se bude nabízet spousta příležitostí. Je jen otázkou, kolik se jich promarní diskusí o Tibetu, která zatím nic nepřinesla. Místo toho by bylo vhodné Čínu navštěvovat a snažit se vysvětlit, co to Česká republika vůbec je. To v Číně nikdo neví, což podnikatelům rozhodně nepomáhá.
Autor je právník, vyučuje na University of Science and Technology v Hefei, článek byl publikován v časopisu EKONOM č. 42 z 18.10.2012

 

 


Nobelovu cenu za literaturu v r. 2012 získal druhý čínský autor
Olga Lomová

 

 

 

Svou sto osmou cenu za literaturu přiřkl Nobelův výbor čínskému romanopisci Mo Jenovi (Mo Yan), který se tak stal druhým čínským laureátem této ceny. Mo Jen se narodil v r. 1955 na venkově, ve východočínské provincii Šan-tung, odkud pocházel Konfucius, kde v 17. století Pchu Sung-ling psal své magické fantazie o lásce mezi člověkem a démonem, a kde se po staletí tradují příběhy o zbojnících mstících úřední bezpráví. Prožil hladomor na počátku 60. let a krátce na to Kulturní revoluci. Pracoval na poli, pak v továrně (to navzdory těžké manuální práci znamenalo postup výš na společenském žebříčku a krok směrem pryč od hladu), nakonec zakotvil v armádě (pro chlapce z vesnice nejlepší představitelná kariéra). Svou první povídku uveřejnil v r. 1981 a okamžitě na sebe upoutal pozornost spontánním vypravěčským uměním a mírou nezávislosti na dogmatech maoistického pojetí literatury. Během krátké doby se stal jedním z nejvíce respektovaných a také nejvíce plodných čínských prozaiků.
Rozhodnutí Nobelova výboru je zdůvodněno jedinečností Mo Jenova stylu označeného jako hallucinatory realism. Přeloženo do češtiny, Mo Jen se svobodně pohybuje mezi přeludem a skutečností, v konečném efektu však sugestivně navozuje silný prožitek reálného světa, v němž dějové zvraty určuje složitost lidské povahy a neovladatelná hnutí mysli. Mo Jen píše o současnosti nebo nedávné minulosti Číny, většinou o životě na venkově, kde žil jako chlapec a kde naslouchal vyprávění starců. Je autorem silných příběhů, krutých i krásných, tragických i burleskních, ironických i sentimentálních. Jeho způsob vyprávění je založený na výrazných lidských typech, pracuje s kontrasty a překvapením, využívá nadsázku a nezkrotnou („halucinogenní“) fantazii, i různé slovní hříčky a žerty. V tom je poplatný umění profesionálních vypravěčů staré Číny, ale také magickému realismu, který čínské čtenáře okouzlil v polovině 80. let minulého století. Mo Jen propojuje čínskou literaturu s jazykem literatury globální a je třeba říci, že se na západě dobře prodává, podobně jako další globalizovaní autoři z různých „exotických“ koutů světa. Mo Jen však nepíše pro mezinárodní publikum, ale pro čínské čtenáře a v příbězích na povrchu pojednávajících elementární lidské vášně vede polemiku s oficiální ideologií, s její snahou vtěsnat každého člověka do jediné, stranickým a státním zájmům podřízené formy, a podat závazný výklad minulosti. Při zachycení lidského nitra bez ohledu na požadavky „budování socialistické duchovní kultury“ Mo Jen od počátku 80. let soustavně prolamuje hranice toho, co se v Číně sluší a patří. Není pochyb o tom, že je to velký autor a jeho dílo znamená zásadní přínos pro moderní čínskou literaturu. To platí bez ohledu na skutečnost, že v poslední době má Mo Jen tendenci vyhýbat se konfliktním tématům a v době, kdy jiní autoři na protest proti vládě vystupují z Čínského svazu spisovatelů, on v něm přijal post místopředsedy. Na adresu svých kritiků říká, že jsou různé způsoby, jak zaujmout stanovisko ke společnosti – jeden demonstruje na ulici, druhý píše v tichu pracovny.
Pro řadu Číňanů však dnes, v době narůstajícího společenského napětí, konfliktů a sílícího pronásledování lidí otevřeně vystupujících s kritikou politických poměrů v zemi, přestává být možnost uchýlit se do ticha pracovny morálně přijatelná. Udělení ceny rozdělilo Čínu na dva tábory. Jedni, ti spíše naklonění politické konformitě, jsou nadšeni, že Čína má konečně svého plnohodnotného Nobelistu (Kao Sing-ťien se oficiálně nepočítá), druzí, kteří považují Mo Jena za autora uzavírajícího kompromis s režimem, viní Nobelův výbor z toho, že podlehl politickým tlakům; o tom, že Čína léta vyvíjí politické tlaky na nejrůznější instituce ve světě, není pochyb. Mezi kritiky ceny patří například známý umělec Aj Wej-wej, který čelí perzekuci za to, že se angažoval ve věci dětských obětí zemětřesení v S´-čchuanu a v dalších případech korupce a státní zvůle. Hlasy obou stran debaty zuřící na čínském internetu a Twitteru pochopíme teprve v kontextu toho, co pro Číňany znamená Nobelova cena. Na tu je v Číně nahlíženo tak trochu jako u nás na vítězství na mistrovství světa v hokeji – budí celonárodní vášně, v lidech pěstuje iluzi osobního naplnění a posiluje národní sebevědomí. Po desetiletí byla vytouženou metou, jejíž získání mělo přinést mezinárodní uznání čínské literatuře a zároveň potvrdit postavení Číny na světovém kolbišti. Liou Siao-po, dnes v Číně vězněný laureát Nobelovy ceny míru z r. 2010, v polovině 80. let případně označil národní posedlost Nobelovou cenou za „dětinství“. Když v r. 2000 konečně čínský spisovatel poprvé Nobelovu cenu dostal, byl to k velkému zklamání čínských oficiálních míst Kao Sing-ťien, který krátce před tím z Číny utekl ve strachu, aby za svoje kritické názory neskončil ve vězení. Naplnění národního snu o vstupu do světové síně slávy se tehdy nekonalo a čínští straničtí a vládní představitelé od té doby s typickou umanutostí trvají na zjevné lži, že Kao není Číňan, ale Francouz. V neoficiálních kruzích je Nobelovka naopak nahlížena jak morální verdikt demokratického světa a povzbuzení pro nezávisle myslící umělce. V těchto souvislostech je pro čínský establishment Mo Jenovo ocenění náplastí na šrámy utržené v nedávné minulosti. A přesně z tohoto důvodu tentokrát projevují rozhořčení nad rozhodnutím Nobelova výboru lidé v čínském disentu. V ceně pro Mo Jena nevidí uznání pro velikost literatury, ale spojenectví uzavřené s Čínským svazem spisovatelů a přitakání Komunistické straně Číny. Bude zajímavé, jakou řeč Mo Jen přednese ve Stockholmu. Rozhodnutí, která strana sporu o Mo Jena má pravdu, souvisí s odpovědí na otázky, které je možné si klást i jinde než v Číně. Jaké je poslání umělce a intelektuála ve společnosti? Má se angažovat ve prospěch společenských změn, obrany trpících a prosazování spravedlnosti? Nebo se může či dokonce musí věnovat především své profesi, vyhýbat se otevřeným konfliktům s mocí a společenskou kritiku ponechat zašifrovanou do světa fantazie? Má umění ovlivňovat společnost výhradně skrze vlastní prostředky? Utrpí hodnota literárního díla, pokud jeho autor raději odvrátí pohled od věcí, s nimiž nesouhlasí, protože s nimi bojovat se neodváží? Možná nejde jen o odvahu, jsou zde i pochybnosti o smyslu boje a strach o kvalitu díla. Podstatným argumentem v takto vedené debatě je literární dílo, v jehož jméně spisovatel volí kompromis. Mo Jenovy romány a povídky zatím vyšly anglicky, francouzsky, španělsky a německy. Lze jen doufat, že Nobelova cena brzy přesvědčí naše nakladatele, aby sebrali odvahu a vydali Mo Jena (a případně další čínské autory) v kvalitním překladu z čínského originálu také česky. Pak budeme mít příležitost společně se vrátit k tématu společenské odpovědnosti čínského spisovatele a hledat odpověď na otázku, zda by Mo Jen neměl raději podepsat Chartu 2008 a nechat se zavřít do vězení. Napadá mě, že s oficiálně posvěcenou Nobelovou cenou v kapse, by to bylo gesto vskutku hodné šantungského zbojníka.
Říjen 2012

 

 

 


RUDÝ ÚTES – legenda čínské opery v podání Divadla pekingské opery
Národní divadlo, 9. a 10. července 2012

 

 

Rudý útes patří mezi nejznámější příběhy klasické čínské literatury a je součástí románu Příběhy Tří říší. Román napsal Luo Kuan-čung ve 14. století a je zasazen do bouřlivých let konce dynastie Chan a období Tří říší kolem roku 200 n. l. Opera vychází z příběhu legendární bitvy u Rudého útesu a vypráví o tom, jak se vládci dvou jižních oblastí, Liou Pej a Sun Čchüan, kníže z Wu, spojili, aby svá území na jih od Dlouhé řeky ubránili před útokem ambiciózního vojevůdce a nejvyššího rádce chanského císaře Cchao Cchaa. Inscenace byla realizována ve spolupráci s Národním centrem múzických umění a Divadlem pekingské opery. K dispozici bylo silné obsazením (včetně špičkových čínských umělců) a prvotřídní tým zajišťující scénické a kostýmní návrhy. Příběh byl adaptován slavným spisovatelem Cchaj Fu-čchaem a režií byl pověřen Čang Ťi-kang, tvůrce choreografie úvodního i závěrečného ceremoniálu olympijských her 2008 v Pekingu. Na rozdíl od tradiční čínské opery, v níž se rekvizity většinou omezují na stůl a dvě židle, režisér Čang Ťi-kang a scénograf Kao Kuang-ťien vytvořili bohatou výpravu, ze které lze vycítit inspiraci konvencemi klasické západní opery. V návaznosti na myšlenku, že Pekingská opera by se měla vyvíjet v souladu s technickými možnostmi a zrcadlit „duch doby“, snažili se Čang a Kao obohatit scénografii přiměřeným využitím vizuálních a zvukových efektů používaných v kinematografii.
Nad představením převzaly záštitu Čínská ambasáda a Česko-čínská komora vzájemné spolupráce.
Obsah:
V zimě třináctého roku panování císaře Siena z dynastie Chan (208 n. l.) éry Ťien-an, usiloval mocný válečník Cchao Cchao o dobytí území jižně od řeky Jang-c '. Rozšířila se zpráva, že civilní úředníci Východního Wu mají v úmyslu se vzdát, zatímco vojenské síly se připravují na odpor. Ču-ke Liang, Čou Jü a Siao Čchiao, všichni ochotni položit životy v boji za svou zemi, povzbudili svého vládce, knížete z Wu Sun Čchüana, aby se rozhodl spojit s Liou Pejem, s cílem válečníka Cchao Cchaa porazit. Rozhodující bitva se odehrála u Rudého útesu. Cchao byl poražen a donucen ustoupit na sever.
Národní centrum múzických umění (NCMU) v Pekingu
Národní centrum múzických umění se nachází v samém středu města, na jihozápadní straně Náměstí nebeského klidu. Středisko má podobu elipsoidu z titanu a skla a je obklopeno umělým jezerem o rozloze 35 000 m2. Delikátní kombinace více než 18 000 titanových desek a transparentních skleněných tvárnic vyvolává představu pomalu se otevírající opony. Budova NCMU, navržená francouzským architektem Paulem Andreu, je jednou z nejvýznamnějších dominant hlavního města a symbolem rozvoje a proměny Číny. Národní centrum múzických umění, někdy též označované jako „vejce“, disponuje celkem čtyřmi hlavními scénami: koncertním sálem, operou, divadlem a multifunkčním divadlem. Od svého otevření v prosinci 2007 hostilo velký počet vysoce ceněných národních i mezinárodní vystoupení, zahrnujících operu, balet, současný tanec, symfonické koncerty, čínskou národní hudbu, komorní hudbu, sólovou recitaci, činoherní představení, tradiční čínskou operu a množství nejrůznějších show. Kromě toho, NCMU demonstrovalo svou tvůrčí sílu i tím, že v průběhu posledních čtyř let vyprodukovalo více než 20 představení, zahrnujících pekingskou operu, operu, činohru a balet. NCMU poprvé uvedlo novou adaptaci pekingského operního eposu Rudý útes v roce 2008 při příležitosti prvního výročí svého otevření.

 

 

 


Knižně publikované překlady čínské literatury od roku 1989.
O. Lomová

 

 

 

 

(Beletrie a memoáry včetně titulů tchajwanských autorů a amerických či francouzských autorů čínského původu)

 

 

 

  • 7x čínská avantgarda. Z čínštiny přeložili Jana Benešová a kol. Praha: Česko-čínská společnost, 2006.
  • Bei Dao. Noční hlídka. Z čínštiny přeložila Lucie Olivová. Praha: Nakladatelství Vlasty Brtníkové, Festival spisovatelů Praha, 2003.
  • Čang Chen-šuej. Šanghajský expres. Z čínštiny přeložila Helena Heroldová. Praha: DharmaGaia, 2006.
  • Čchiou Siao-lung. Smrt ve stínu Mao Ce-tunga. Z angličtiny přeložil Martin König. Praha: XYZ, 2009.
  • Dai Sijie. Balzac a čínská švadlenka. Z francouzštiny přeložili Jarmila Fialová a Robert Kubánek. Praha: Mladá fronta, 2005.
  • Dvě čínské novely. Z čínštiny přeložily Zdenka Heřmanová a Olga Lomová. Praha: DharmaGaia, 2010.
  • Ďábelská žena: moderní tchajwanská ženská próza. Z čínštiny přeložila Jana Benešová a kolektiv. Praha: Brody, 2010.
  • Feng C’-kchaj. Nahé srdce. Z čínštiny přeložil Dušan Andrš. Praha: Brody, 1998.
  • Gao Xingjian. Hora duše. Z čínštiny přeložil Denis Molčanov. Praha: Academia, 2010.
  • Haski, Pierre. Deník čínské školačky: všední život Ma Yan. Z francouzštiny přeložila Anna Štorkánová. Praha: Víkend, 2004.
  • Cha Ťin. Čekání na Lina. Z angličtiny přeložil Petr Mikeš. Praha: Odeon, 2001.
  • Chung Jing. Umění milování: příběh, který se opravdu stal. Z angličtiny přeložila Dagmar Brejlová. Líbeznice: Víkend, 2008.
  • Chung Jing. Konkubína ze Šanghaje. Z angličtiny přeložila Dagmar Brejlová. Líbeznice: Víkend, 2009.
  • Chuť jablek: moderní tchajwanské povídky. Z čínštiny přeložila Jana Benešová a kolektiv. Praha: Brody, 2006.
  • Jantarový oheň: výběr povídek z Tibetu a dalších nečínských koutů Číny. Z čínštiny přeložili Zuzana Li, Monika Dohnalová a kolektiv. Praha: Rybka, 2010.
  • Jarní hlasy. Z čínštiny přeložila Věna Hrdličková. Praha: Svoboda, 1989.
  • Jidi Majia. Čas. Přeložil Jan Cimický. Praha: umělecká agentura Foibos, 2006.
  • Jung Changová. Divoké labutě. Z angličtiny přeložily Kateřina Brabcová a Michaela Ponocná. Odborná spolupráce V. Hrdličková. Praha: Knižní klub, 1996.
  • Jü Chua. Dva liangy rýžového vína: osudy muže, který prodával vlastní krev. Z čínštiny přeložila Petra Martincová. Praha: Dokořán, 2007.
  • Kingstonová, Maxine Hong. Válečnice: Vzpomínky na dětství mezi duchy. Z angličtiny přeložili Marcel Arbeit a Eva Vaccová. Praha: Mladá fronta, 1998.
  • Li Cunxin. Poslední Maův tanečník. Z anglického originálu přeložila Alexandra Fraisová. Odborná spolupráce V. Hrdličková. Praha: Ikar, 2010.
  • Li Yiyun. Ubožáci. Z angličtiny přeložil Ladislav Šenkyřík. Odborná spolupráce Olga Lomová. Knižní klub, 2010.
  • Li Yiyun. Tisíc let vroucích modliteb. Z angličtiny přeložil Ladislav Šenkyřík. Odborná spolupráce Olga Lomová. Knižní klub, 2011.
  • Liang Cheng. Bouřit se je správné. Z angličtiny přeložil (sinolog) Martin Hála. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 1994.
  • Liao Ťing-Wen. Život psaný štětcem. Z čínštiny přeložila Zdenka Heřmanová. Praha: Práce, 1989.
  • Minová, Anchee. Divoký zázvor. Z angličtiny přeložila Hana Parkánová-Whitton. Praha: Euromedia Group - Ikar, 2004.
  • Opadalé květy: formalisté a symbolisté v moderní čínské poezii. Z čínštiny přeložila Jarmila Häringová. Praha: DharmaGaia, 1994.
  • Pej Tao. Vlnobití. Z čínštiny přeložila Olga Lomová. Praha: Togga, 2010.
  • Ping Sin. Hvězdy a jarní vody. Z čínštiny přeložila Jarmila Häringová. Praha: Mladá fronta, 1967.
  • Ranní jasmín: moderní tchajwanské povídky. Z čínštiny přeložili Dušan Andrš a kolektiv. Uspořádala, ediční poznámkou opatřila a medailonky o autorech napsala Zdenka Heřmanová. Praha: DharmaGaia, Kontinenty, 2001.
  • See, Lisa. Tajemství hedvábného vějíře. Z angličtiny přeložila Hana Plšková. Brno: Jota, 2006.
  • See, Lisa. Dívky ze Šanghaje. Z angličtiny přeložili Ludmila a Tomáš Havlíkovi. Praha: Baronet, 2010.
  • Shan Sa. Hráčka go. Z francouzštiny přeložila Alexandra Fraisová. Praha: Motto, 2003.
  • Sü Č’-mo. Píseň spadaného listí. Z čínštiny přeložila a doslov napsala Magdalena Rytinová. Praha: Dybbuk, 2009.
  • Tan, Amy. Klub radosti a štěstí. Z angličtiny přeložila Vladimíra Žáková. Praha: Knižní klub, 1993. (Nové vydání Frýdek-Místek: Alpress, 2004).
  • Tan, Amy. Manželka boha kuchyně. Z angličtiny přeložil Dušan Zbavitel. Praha: Knižní klub, 1994.
  • Tan, Amy. Dračí kosti. Z angličtiny přeložila Irena Palová. Frýdek-Místek: Alpress, 2003.
  • Tan, Amy. Felčarova dcera. Z angličtiny přeložila Irena Palová. Frýdek-Místek: Alpress, 2003.
  • Ťiang Žung. Totem vlka. Z čínštiny přeložila Zuzana Li. Praha: Rybka, 2010.
  • Vábení Kailásu: moderní povídky z Tibetu. Z čínštiny přeložila Kamila Hladíková a kolektiv. Praha: DharmaGaia, 2006.
  • Wei Hui. Shanghai Baby. Z angličtiny přeložila Petra Diestlerová. Praha: Motto, 2003.
  • Wen I-tuo. Mrtvá voda. Z čínštiny přeložila Jarmila Häringová. Praha: Mladá fronta, 1990.
  • Wu, Emily. Peříčko v bouři: dětství ztracené v chaosu. Z angličtiny přeložila Dagmar Brejlová. Plzeň: Nava, 2008.
  • Yan Geling. Příživník. Z angličtiny přeložila Pavla Horáková. Zlín: Kniha Zlín, 2010.
  • Yan Lianke. Služ lidu! Z anglického překladu přeložily Petra Andělová a Helena Heroldová. Praha: BB art, 2008.
    Seznam je součástí článku O. Lomové publikovaném v revui Plav 4/2011 a vychází z katalogu Národní knihovny v Praze.

     

 

 

 


Smetanovy klavírní soutěže, kterou každoročně organizuje konzervatoř v Plzni, se v tomto roce poprvé účastnili i mladí klavíristé z Číny.
Čínské předkolo 30. ročníku Smetanovy klavírní soutěže se konalo za podpory velvyslanectví ČR v ČLR v konsertním sále Akademie soudobé hudby v Pekingu ve dnech 3.-5. února 2012. Slavnostního zahájení se z české strany kromě velvyslance ČR v ČLR Libora Sečka zúčastnil ředitel čínské kanceláře agentury Czech Tourism Jiří Vávra, Jan Jiraský z Janáčkovy akademie múzických umění v Brně a Miroslav Brejcha, ředitel konservatoře v Plzni. V porotě kromě ředitele konservatoře v Plzni Miroslava Brejchy a vedoucího katedry klávesových nástrojů Janáčkovy akademie múzických umění v Brně Jana Jiraského zasedli: ředitel oddělení výchovy Čínské konservatoře Yang Shu, děkan Hudební školy při pekingské Akademii soudobé hudby Gao Lei a vedoucí katedry klávesových nástrojů Akademie soudobé hudby v Pekingu Guan Xin.
Porota udělila celkem 10 cen. Mladé klavíristky Lihe Chengzi李贺澄梓, která získala 1. cenu a Yuan Meng原梦, které porota v Pekingu udělila druhou cenu, odejely v březnu 2012 do Plzně, kde se zúčastnily finálního kola soutěže v kategorii A, to je do 16ti let. LI He Chengzi získala druhou a Yuzan Meng třetí cenu v této kategorii.
Za českou stranu se na organizaci čínské účasti na Smetanově klavírní soutěži podílela Česko-čínská kulturní a umělecká asociace 捷中文化艺术协会, především jejím místopředsedkyně, členka naší společnosti paní Winnie Böhmová-Wangová汪永. Česko-čínská kulturní a umělecká asociace rovněž připravila při příležitosti cesty čínských mladých umělců do České republiky dva typy zájezdů pro čínské turisty a podílela se na vydání po stránce obsahové i výtvarné velice kvalitního propagačního materiálu přibližujícího hudebního skladatele Bedřicha Smetanu, historii soutěže, město Plzeň i celou Českou republiku.

 

 

 


Sdružení pro rozvoj česko-čínské kulturní a vědecko-technické spolupráce, zaregistrované Ministerstvem vnitra ČR, je sdružení, jehož členy jsou lidé, kteří se věnují literární a výtvarné čínnosti, pracovníci v kultuře, sinologové, umělci...lidé, kterým leží na srdci dobré vztahy mezi obyvateli našich dvou zemí a jsou si vědomi, že toho lze dosáhnout pouze oboustrannou snahou o co nejbližší poznání.

Sdružení zorganizovalo několik výměnných akcí, překladů českých textů do čínštiny pro potřeby akademických a vědecko výzkumných organizací, zorganizovalo a zajistilo program pro delegaci pracovníků čínské televize, kteří se zajímali o průběh konce II. světové války na území Čech a Moravy a natočili na toto téma několik relací, které v Číně vzbudily velký zájem a byly vysoce oceněny.

Dále sdružení zorganizovalo setkání čínských a českých publicistů a pro čínské novináře připravilo akce, které jim pomohly seznámit se s českou kulturou, lidovými zvyky atd. Spolupracovalo při tom s ministerstvem kultury, s několika muzey, výzkumnými ústavy a školami.

Do budoucna chceme v této činnosti pokračovat a vítáme každou iniciativu a každého, kdo bude mít zájem spolu s námi se na této činnosti podílet.

 

Přihlásit se